Tak kolik jsi dneska dal?

Obvyklá cyklistická otázka, na kterou tazatel cyklista od dotazovaného cyklisty očekává cifru v kilometrech.

Vyjádření tréninkové náročnosti v kilometrech a případně průměrné rychlosti je naprosto zavedené a jistě se v dohledné i nedohledné budoucnosti nezmění. Přesto je dobré si připomenout, že není úplně ideální a že existují i přesnější, i když složitější metody...

Hledání jednoho parametru

Proč se tím ale zabývat, vždyť kilometr je kilometr pro každého stejně. A kdo chce vypadat opravdu pokrokově, nemusí mluvit jen v kilometrech, ale může přidat i hodiny, případně průměr rychlostní či tepový nebo nastoupané metry...Stop! První důvod je tady – nepřipadá vám těch nesourodých a nesouměřitelných čísel už trochu moc? Bylo by tedy šikovné, kdybychom náročnost tréninku dokázali vyjádřit jedním parametrem.

Druhý důvod

Druhý důvod je skrytý v nesouladu mezi lidským myšlením a „přírodou“. „Defaultní“ uvažování člověka neboli selský rozum je nastavený toliko na lineární uvažování v přímé úměře – jedno jablko za korunu, dvě za dvě, sto za sto. V reálném světě se ale tak nechová skoro nic, dokonce ani vaše výplata ne..... Veličiny, důležité pro cyklistiku se chovají exponenciálně, s rostoucím x nerostou tedy x-krát, ale a na x-tou. Názorným příkladem není jen laktátová křivka, platí to i pro vztah délky a subjektivní náročnosti tréninku nebo závodu – dvousetkilometrový závod není rozhodně jen dvakrát těžší než stokilometrový.

Třetí důvod

Třetí důvod je individualizace. Vnitřní charakteristiky (např. laktátová křivka) každého z nás běhají trochu jinak a mění se i v čase. Pro někoho je stovka nebo průměr 30 km/h vyjetí, pro jiného těžký trénink nebo dokonce nedosažitelná meta. Nejméně z těchto třech důvodů se tedy čas od času někdo pokusí vytvořit metodu, pomocí které by šlo porovnávat dosud neporovnatelné...Průměry všeho druhu

Průměry všeho druhu

Průměrné hodnoty všeho druhu (rychlostní, tepové, ale i výkonové), tak oblíbené nejen mezi cyklisty, ale i v tisku jsou jako ukazatele náročnosti zatížení velmi hrubé až téměř nepoužitelné. Stačí si jen uvědomit fakt, že posloupnost 5,5,5,5 má stejný průměr jako 1,1,1,17. Konec konců si stačí připomenout prastarou Holzmanovu scénku se snědenou průměrnou půlkou kuřete.

Parametr Exertion

Parametr jménem Exertion (česky asi námaha nebo úsilí) používá ve svém software firma Polar (i když je v novějších verzích z nějakého důvodu poněkud ukrytý). Jako základ využívá rozbor kontinuálního záznamu TF a základní body laktátové křivky. Funguje následovně:

Nejprve si musíte vytvořit svojí vlastní „křivku úsilí“. Ta je vzdáleně podobná (nikoliv nutně shodná) laktátové křivce a vyjadřuje vztah tepové frekvence a koeficientů úsilí. Vytvoříte jí tak, že určitým typickým bodům (obvykle hranicím zátěžových zón) přiřadíte číselnou hodnotu vetší než 0 a menší než 10. Protože výsledkem má být exponenciála podobná laktátové křivce, je nejšikovnější vycházet z ní.

• Přečtěte si: Tepová frekvence – barometr správného tréninku

   

  Dolní hranice základní vytrvalosti bude tedy mít hodnotu okolo 1, horní 2, dolní hranice prahové zóny něco přes 3, horní okolo 4 a maximální TF bude odpovídat 9,9. Takovou křivku náročnosti buď můžete připravit pro každý váš sport (kolo, běh, běžky klasiku nebo bruslení atd.), nebo můžete mít křivku jedinou a použít koeficient pro konkrétní sport. Polar tu vychází z empirické zkušenosti různé náročnosti různých sportů při stejné tepové frekvenci. Protože Polar „má nejradši“ multisportovce, doporučuje přiřadit běhu hodnotu 1, kolo má v jeho pohledu náročnost 1,1-1,2 atd., i když u čistokrevných cyklistů bych viděl běh jako mnohem náročnější než kolo, na které jsou všichni veskrze dobře adaptováni.

Nastavení koeficientu

Když máte koeficienty nastavené, software přes ně přežene váš záznam z tréninku a každou minutu vynásobí koeficientem příslušným k tepové frekvenci v dané minutě. Výsledek sečte a popřípadě vynásobí faktorem pro daný sport. Konečná Exertion je proto bezrozměrné číslo, obvykle větší než je délka tréninkové jednotky v minutách. Pro hrubou ilustraci – 30 minut na dolní hranici základní vytrvalosti (koef. 1) má Exertion 30, na aerobním prahu (koef. 2) odpovídá Exertion 60 a u 30 minut časovky nad anaerobním prahem (cca koef. 6) je Exertion 180.

Původně jsem tento systém považoval za dokonalý, s postupem času a narůstající osobní zkušeností a v konečné fázi po setkání s přímým měřením silového výkonu jsem začal tušit jeho slabiny.

• Mohlo by Vás zajímat: VO₂max – měřítko naší kondice

Jaké jsou problémy?

Problémem je samotný princip výpočtu, založený čistě na tepové frekvenci. Ta má ale různé, i několikaminutové, zpoždění za změnou výkonu, změny výkonu kratší než zhruba tři minuty odráží ale jenom částečně, a to tím hůř, čím je změna trváním kratší a výkonem větší. Čím je tedy trénink či závod dynamičtější (a tedy fakticky náročnější), tím více ho Exertion podhodnotí.