Jak vzniká obezita?

Proč zrovna v Čechách? Co jsme komu udělali?

Překrmování, málo pohybu, zásahy do mozku, chemické látky, dědičné faktory, to všechno se uplatňuje při vzniku tloušťky u zvířat. Jak je to ale u lidí? Jaké jsou opravdu lidské příznaky vzniku nadváhy? Obezita patří mezi nemoci, které s sebou přinesla civilizace. Do našeho zdravotního stavu vůbec, a do regulace váhy zvláště, nepříznivě zasahoval vývoj zemědělství a složení potravin, dostupných na trhu. Naše zemědělství produkuje zejména potraviny s vysokým obsahem energie, předkládá nám nadbytek vepřového masa, ale také hojnost másla, dostatek rafinovaného cukru, potravin obsahující škrob. Vepřové je z výživového hlediska u nás zvláště nekvalitní, zemědělské podniky produkují velká, tučná prasata s jateční hmotností přes 100 kg, která mají vysoký obsah tuku i ve zdánlivě libovém mase. Potraviny si vybíráme v obchodech pro jejich chuťové kvality, již po generace jsme na tyto potraviny zvyklí, ale kupujeme je i pro jejich cenovou dostupnost. V tomto směru by mohl obchod a cenová politika státu udělat hodně pro snížení výskytu obezity. Zatím platilo, že nejlevnější jídlo bylo také nejméně zdravé. Nejlevněji jsme se zatím mohli nasytit moučnými jídly, relativně nejdražší byla kvalitní zelenina a ryby. Tzv. česká kuchyně je hodně jednostranná. Nezná rychlé chutné minutky z libových mas s mísami zeleninových salátů, nevyužívá dostatečně ryb, dokonce ale ani domácí brambory, které se do obchodů dostávají často v nekvalitním stavu. Koncepci zemědělské produkce i cenovou politiku státu je třeba změnit, musíme se však trochu změnit všichni.

Tlak společnosti na dietní zvyklosti lidí může být opravdu velký. Vidíme, že v USA, v některých zemích, západní Evropy, ve Skandinávii, se podařilo změnit dietní návyky u celých národů. Hrozný tlak historicky vzato, představovala 2. světová válka. Celé populace měli energetický příjem 6000 kJ na hlavu a den, tedy pod úrovní dnes využívaných redukčních diet. Obezita tehdy skutečně prakticky vymizela. Nechceme se jistě dostat do situace válečných let, prožívat bídu s národy třetího světa, kde sice není problém obezita, vyskytuje se ale řada poruch zdraví z nedostatku důležitých látek. Náš nárd je dnes bohužel v situaci, kdy nabídka potravy, třebaže ne zcela kvalitní, je zjevně nadměrná. Společnost nám navíc umožňuje žít s minimálním energetickým výdejem. Zdravotní výchova se i u nás snaží o změnu situace. Chybí ale zatím důraz a celospolečenská podpora. Tlak společnosti totiž musí být značný, chceme li pohnout obézními spoluobčany. Jejich poměr k jídlu a chování při jídle se liší od situace u štíhlých lidí. Obézní nedokážou dobře zhodnotit obsah energie v potravě, někteří preferují sladká nebo tučná jídla, při volném přístupu k jídlu snědí dvakrát tolik potravy než hubení. Jídlo u nich potlačuje pocity strachu, někdy vyvolává příjemnou euforii, působí antidepresivně, vyvolá pocit uklidnění. Takže také úzkost, nejasný strach z něčeho, frustrace, snaha dohnat někoho v zaměstnání, to všechno může být skutečně lidskou poruchou, základem špatné regulace příjmu potravy. Psychiatři nám vysvětlili, že i sexuální pud se může částečně přeměnit na touhu po jídle, nasycení může mít stejný význam jako orgasmus.

Člověk přibývající na váze ztratí cit pro vlastní postavu, přestane vnímat své proporce. Mnohé ženy se smíří s dvaceti kilogramy, které jim zůstaly po porodu.

Závažným negativním důsledkem civilizačního vývoje je také omezení pohybové aktivity. Životní styl se změnil během posledních desetiletí. Stále více času trávíme u televize, DVD, počítačů, stále více používáme automobil, pro vyřizování běžných záležitostí. Propagace sportu a tělovýchovy nevedla u nás ke zvýšení tělesné aktivity v celonárodním měřítku – zkrátka nehýbeme se pravidelně.

Mnozí namítnou, že jídlo a pohyb jistě nejsou jediné faktory, že u nich v rodině je tloušťka zakotvena dědičně. Dědičné faktory se opravdu při vzniku nadváhy uplatňují. Oba obézní rodiče mívají obézní dítě v 73%, oba hubení jen v 9%. Zvláště významně se uplatňuje výskyt nadváhy u matky. Je pravděpodobné, že se dědí odchylky ve funkci enzymů, zasahující do látkové přeměny cukrů a tuků, v určitých rodinách například nacházíme i u dětí změněné koncentrace inzulinu v krvi.

Metabolické zvláštnosti otylých skutečně existují. Tělo nemocných s nadváhou „nesmyslně“ šetří energii, šetří tukovou tkáň. Možnost uplatnění fyzické zátěže je do jisté míry omezena skrytými pochody látkové přeměny, s rostoucím procentem tuku v těle klesá účinnost mechanické práce, přeměna chemické energie potravy na energii svalové práce je zhoršena, klesá celková výkonnost organizmu. Obézní velice snadno z jednoho přísunu sladkého jídla vyrobí zásobní tukovou hmotu, mluvíme o zvýšené lipogenní kapacitě. Rizikové je potom takové chování, kdy jíme 1-2 x denně, hlavně na noc. Tento „night eating syndrom“ je dost často příčinou přibývání na váze. Osoby s nadváhou mají stále tendenci zvyšovat svoji hmotnost, zvláště v rizikových obdobích, jako je puberta, těhotenství, kojení, čas nedostatečné pohybové aktivity. Skryté dědičné dispozice existují, tak jako ostatní rizika, o kterých jsme hovořili. Snadno se můžeme ocitnout v bludném kruhu, obezita je past. Do této pasti nesmíme spadnout, pokud máme ještě všechny indexy v pořádku. Pokud už tam jednou nohou jsme, musíme nadváhu lstivě napadnout z několika stran, jako vojáci, útočící na pevnost

Zdroj: Umění žít; P. Havránek, K. Koubek, Z. Štěpánek