A jak je to s povahou našich nepřátel?

Máme-li nepřítele porazit, musíme ho znát i se strategiemi, které používá. Bakterie, viry, plísně, parazité, ale také alergeny jako pyly, prach, roztoči – to vše nazývané souhrnně antigeny, neustále útočí na naši obranu.

Vstupní branou bývají dýchací cesty, trávicí trakt, kam se dostávají spolu s potravou, kůže nebo třeba oční spojivka. Některé, nejčastěji viry, napadají přímo buňky a své dílo zkázy konají přímo v nich. Jsou vychytralí a buněčnou DNA, jakousi „výrobní linku“ zcela opanují a vyrábí na ní své vlastní kopie. Z rozpadlé buňky tak vypochodují armády záškodníků. Jiné, například některé bakterie, páchají své zlo toxiny – jedy, které produkují.

Některé prodělané nemoci vytvářejí imunitu na několik let nebo i na celý život, jiné pouze na několik týdnů. Ty první mají tu smůlu (a my štěstí) na to, že si je paměťové buňky imunitního systému uloží do svého softwaru a vytvoří na ně specifické protilátky.

Ty druhé často mutují, mění svou podobu a nebo jich je velké množství blízce příbuzných druhů. Takhle to dělá například virus chřipky. Nelze jim to mít za zlé – dělají stejně jako my vše proto, aby přežili. Kromě toho tu byly mikroorganismy mnohem dříve než my.

Pokud imunitní systém zareaguje včas, v přiměřené síle a mikroorganismus není příliš agresivní, nemusíme si nákazy (ani na dítěti) vůbec všimnout, nanejvýš to lehce zalechtá v krku nebo se trochu zhoupne a zrychlí trávicí trakt. V horším případě zalehneme zchvácení a s horečkou.

Horečka a zánět, podobně jako například pálení v krku nebo svědění kůže, je také jedním z projevů obrany těla. Kde probíhá intenzivní boj, tam se to pořádně zahřeje. Produkují se tu další látky, které cíleně ničí mikroorganismy – tím, že je prostě uvaří. Do 38°C se proto nedoporučuje teplotu snižovat. Pokud však neklesá, skáče ve vlnách či dokonce stoupá, je to na návštěvu lékaře. Příliš vysoká teplota je již pro dítě i dospělého vyčerpávající.

Navazující článek: Příliš mnoho léků