Ženy a fitness – cvičit můžete i vy!

"Přestaňte se vymlouvat a začněte cvičit. Vaše tělo se vám odmění. Bude nejen hezčí a pevnější, ale také mnohem pružnější a pohyblivější. Když jsem to zvládla já, zvládne to i každá z vás. Stačí maličkost – začít."

Tak začíná své vyprávění jedna z mnoha žen ve středním věku, která odhodila ostych a začala pravidelně navštěvovat fitness centrum. Nikdy jsem nebyla sportovní typ. Na střední škole jsem sice hrávala basket, ale to tehdy nějak samozřejmě patřilo k životu. Odmaturovala jsem a tím skončily i mé sportovní aktivity.

Po porodech dvou dětí jsem se na krátkou dobu vybičovala a cvičila trochu doma. Jakmile jsem ale byla po třech měsících na své váze a ve starých kalhotách, cvičební úbor jsem s radostí odhodila. Léta ubíhala a já takřka opovržlivě pohlížela na ty, které pilně navštěvovaly fitness centra.

• Víte, jaká je Vaše: Ideální váha

Jen se odhodlat

Přišel však den, kdy jsem zjistila, že vyjít do pátého patra je pro mne nadlidský výkon. Bolely mě nohy a připadala jsem si jak po výstupu na Mount Everest. Pár dní poté jsem se při náhodném pohledu do zrcadla při oblékání lekla příšery, která na mne vykoukla. Byla jsem nalomená a začala se poptávat, zdali do fitka může i naprostý laik a tupec a jestli se mi tam nebude nikdo smát.

Pravidelně cvičící syn mne zpražil ujištěním, že v posilovně se každý stará sám o sebe a dodal, že nevěří, že bych byla schopná pravidelných návštěv.

Jeho nedůvěra byla tím posledním nakopnutím: „Já ti ukážu,“ procedila jsem mezi zuby. Vše bylo domluveno a já se plížila k fitness centru, jako by tam na mne čekal zubař a nikoli trenér. V duchu jsem proklínala své odhodlání. Trenér zase v duchu musel proklínat svůj slib, že si mne vezme na starost, protože jsem se tvářila pochybovačně a pesimisticky ho přesvědčovala, že mně už stejně nic nepomůže.

Přesto byl laskavý a pečlivě se mě vyptával, co bych ráda na svém těle změnila a jaké mám stravovací návyky. Vysvětlil mi, že jen posilováním, bez změny jídelníčku nijak zázračně nezhubnu, ale že má postava bude lépe zformovaná a pevná. Tedy pokud vytrvám.

Nejde to hned

Při první hodině jsem si připadala jako největší nemehlo na světě. Klopila jsem hlavu, abych náhodou v očích trenéra či ostatních návštěvníků nespatřila jiskřičky posměchu. Při druhé hodině jsem se posílena svou nebývalou aktivitou, začala toho nebohého muže vyptávat, kdy už uvidím nějaké výsledky.

Shovívavě na mne pohlédl a sdělil mi, že po tak dlouhé pauze nemohu očekávat zázraky na počkání a že se budu muset snažit nejméně tři měsíce. Jeho odpověď mne samozřejmě nepotěšila, představila jsem si kolikrát ještě se budu ráno s odporem vyhrabávat z postele a s nechutí se před prací řítit do tělocvičny. Občas byla mou jedinou motivací skutečnost, že na mne někdo čeká (trenér).

• Navštivte rubriku: Zdraví a pohyb

Náznaky úspěchu

Snad stokrát jsem si během prvního čtvrt roku říkala, že se na všechno vykašlu a uhnízdím se zase ve svém poklidu. Zabránila mi v tom nejen touha ukázat synovi a manželovi, že skutečně mám nějakou vůli, ale především pochopení, že když nevytrvám nyní, mám už jen mizivou šanci změnit změkčilé tělo.

A najednou se to skutečně stalo. Objevily se svaly o jejichž existenci jsem léta pochybovala. Nešlo o zázračnou změnu, mně stačila k tomu, abych zjistila, že k chození do posilovny se už nemusím přemlouvat.

Uvědomila jsem si také, že se mění i má motivace, více než předvést pevnou vůli svému okolí jsem chtěla vidět, jaké změny ještě mohou nastat. Jedna z největších se projevila, když jsem zhruba ve stejné době vybírala dovolenou a jedním z nezanedbatelných kritérií byla i možnost cvičení.

Pomohl mi trenér

Vydržela jsem a do posilovny docházím již rok a čtvrt. Cvičení považuji za samozřejmou součást svého života a dokonce mě baví. Vím určitě, že největší podíl na mé „proměně“ – fyzické i psychické – má můj trenér. Byl trpělivý, shovívavý, náročný a dodával mi odvahu, když jsem měla pocit, že je všechno zbytečné.

Mnohokrát jsem si ověřila, že ve chvílích, kdy jsem cvičila sama a měla jsem pocit, že dál už nemůžu, byla to jeho připomínka „nepřestávej, ještě to pětkrát zvládneš“, která mne donutila pokračovat.

Pokud mne chcete následovat, přidejte k vůli cvičit také trenéra. Nejen, že je často hlavní motivací zvednout se a jít do fitka, ale především připraví cvičební program šitý na míru, naučí vás zatěžovat tělo postupně, rovnoměrně, uvolnit je po cvičení a hlavně si neublížit. Poté až si na zvolený režim zvyknete, budete moci postupovat samy bez jeho pomoci.