Věk je jen statistický údaj

Antonín Kábele (roč. 1935) je mnohonásobný český rekordman na sprinterských tratích. Pravidelně reprezentuje ČR na světových a evropských mistrovstvích. Jeho největšími úspěchy je 6. místo na MS v australském Brisbane, kde doběhl jako třetí Evropan a 4. místo na halovém ME v Bordeaux na 60m. Je vicemistr Evropy ve štafetě na 4x200m (Malmö, Švédsko). Na domácích veteránských šampionátech ve své věkové kategorii dosud nepoznal porážku.

Atletice se věnoval několik let v mládí, pak ho ale více než čtvrt století na dráze nikdo nikdy neviděl. Je živým důkazem toho, že začít lze v každém věku. Pravidelně trénuje totiž až od svých 57 let.

Mnozí lidé se z nejrůznějších důvodů obávají vrátit se po delší době ke sportu. Myslíte, že může začít závodit i člověk, který třeba vůbec nikdy nesportoval?
Myslím, že určitě může, musí to ale hlavně zkusit. Nepodceňovat se, odložit lenost a nemyslet na stáří. Věk je jen statistický údaj, nějaké číslo, nic víc.

Co bylo konkrétně pro Vás impulsem k závodnímu běhání „na stará kolena“?
Přátelé atleti mne hecovali abych to taky zkusil. Když jsem viděl jejich výkony, myslel jsem, že na ně nemám. Jenže já je naopak porazil! Donutilo mne to tedy zkusit trénovat, ale ouha – hned jsem si natrhl sval.

• Navštivte rubriku: Výživa ve sportu

To se ale stává v každém věku, tak jsem si řekl - hlavně se neotrávit, namazat vepřovým sádlem - a druhý den jsem sice vláčel nohu za sebou, ale pokračoval dále. Ze všech neduhů se uzdravuji dříve, než v mládí. Chce to vůli!

Člověk ale nemůže do nekonečna běhat rekordy a s věkem se dříve či později zpomalují časy každému. Jaké to je, poznat, že stovka už nejspíš nikdy nepůjde pod dvanáct, třináct, čtrnáct sekund?
Je to hrozné, ale pak zjistíte že ti mladí to běhají kolikrát ještě hůř. Víra, že zaběhnu ještě lepší čas, mne drží nad vodou. Důležité je věřit v sebe. Před rokem jsem začal trénovat s mladými reprezentanty. Zkouším co to se mnou v mém věku udělá (smích). Forma zatím trochu stagnuje – je to přece jen změna, takové dávky a šestkrát v týdnu jsem netrénoval ani zamlada.

• Zajímá vás, co se děje v těle rekreačního běžce: Kam až si sáhnou běžci při maratónském běhu?

Trenér Petr Novotný ale říká, že to zase přijde a tomu věřím. Nesmiřuji se pasivně s tím, že bych byl horší, když ale půjdou výkony dolů, ať je to co nejpomaleji. Určitě se dožiju stovky! Kluci mne obdivují a říkají, že ani nemůžu zestárnout,  protože se pohybuji stále mezi mladými. A kdo v mém věku vyšplhá po laně bez přírazu nebo vyskáče po třech schodech na tribunu?

Měl jste někdy chuť se závodním běháním skončit?
Dost často a také jsem to několikrát udělal. Vždy jsem si ale dokázal říct, že nejsem zase tak starý a začal znovu. Teď jsem se nechal vyhecovat k fotbálku a dal ve dvou zápasech tři góly. Nejsem spokojený, může to být i lepší, ale když mi malý kluk řekne, že hraju dobře a  nad mými výkony a věkem kroutí hlavou, to mne povzbudí.

Máte nějaký „plán B“ pro případ, kdyby vás definitivně zradilo zdraví a nemohl byste dále běhat?
Pořád se hýbat, a to jakkoliv. Pohyb je ten pravý lék, po kterém mne tělo přestává bolet. Nezanedbávám ale ani duševní stránku. Maluji, fotím, píšu, poslouchám vážnou hudbu, až je mi den na všechno krátký. Jsem člověk, který žije v lásce, miluju lidi a přírodu. Láska mi dává mnoho síly a spokojenosti do života. Ale hýbat se budu i na smrtelné posteli.

• Přečtěte si: Aerobní cvičení, co bychom měli vědět