Psychické a emoční předpoklady ve sportu

Přirovnávám li fyzický fond sportovce k počítačovému hardwaru, pak psychika dává našemu snažení program a můžeme si ji představit jako software sportovní výkonnosti.

 

Psychická odolnost

 

Zeptáte li se deseti sportovních psychologů, nejspíš získáte deset mírně odlišných odpovědí o nejdůležitějších psychických předpokladech profesionálních sportovců. Vyberu tedy pořadí, jak ho popsal ve světě uznávaný sportovní psycholog Jim Loehr.

Elán (Drive)

Elán je bezesporu velký předpoklad pro budoucí úspěch. Jim Loehr tvrdí :„ Tito lidé mají v sobě velmi silné nutkání, dalo by se říct posedlost úspěchem“. Některé děti jsou tak uchváceny nějakou činností, že je to občas pro okolí až na obtíž. Chtějí stále hrát, házet , kopat a „otravují“ rodiče, aby se jim věnovali.

Najdou li někoho na hraní, stále vymýšlejí nové hry a chtějí vyhrávat. Jsou to děti, které střílejí na koš až do tmy, „mlátí“ hodiny o zeď tenisovým míčkem, nebo si hrají s fotbalovým míčem místo jídla, představují si, že hrají velké zápasy a hrají je sami se sebou.
Zabývají se nějakou činností z vlastního silného popudu a ta činnost je pohltí a baví. Zlepšují se tím naprosto intuitivně a spontánně. Jestliže vaše dítě „přinutíte“ sportovat jen v organizovaných hodinách, pravděpodobně nemá tyto vlastnosti, to ale ještě neznamená, že se nemohou objevit v pozdějším věku.
Ačkoli elán je u některých dětí evidentní již v předškolním věku, u mnohých se objeví mnohem později teprve když přijdou do kolektivu, který je motivující. Mnohdy se to může stát až na střední škole. Peter Sampras je vděčný svému prvnímu trenérovi P.Fischerovi . „Byl jsem talentovaný, vše mi šlo tak jako by samo od sebe“ říká Sampras v rozhovoru pro sportovní kanál ESPM, „ ale on mi pomohl uvědomit si, co bych mohl dokázat, ukázal mi směr, pomohl mi, abych se nadchl pro tenis a šel cílevědomě za svým snem.“

Zaujetí (Passion)

Velmi souvisí s elánem, můžeme jej nazvat láskou ke sportu. Greg Patten národní trenér USTA, říká „ První věc, která mě zajímá při výběru talentů je dětská radost ze hry. Mnoho hráčů skončí předčasně, protože je tenis dostatečně nebaví. Jiní dosáhnou výborných výsledků, ač nemají ve vínku velký talent, ale milují hru a soutěž“.

Tvrdí li někteří sportovci, že nemají, nebo ztratili zaujetí pro sport, berte to vážně, ale ptejte se proč. Někteří jen nejsou ochotni tvrdě trénovat, chtějí být dobří, ale nechtějí tomu moc obětovat. Jiní mohou být jen obětí přetrénování (tzv. burn out syndromu ). Stává se to u dětí, kteří berou sport příliš vážně od 5ti, 6ti let, jsou „tlačeni“ do tréninku a soutěží. Ti zkrátka nevydrží tlak a sport je přestane bavit.

Odolnost (Stability)

Talentovaní jedinci bývají převážně emočně odolní. Loehr podotýká, že sport je emočně náročný. „ Kdo má omezenou toleranci na stres, který vyvolává trénink, nebo soutěž, málokdy bývá úspěšný. Ten kdo má dobrou odolnost na stres v životě, má ji obvykle i ve sportu. Je schopen lépe překonávat překážky a nedostává se příliš často ke své hranici odolnosti stresu“.

Velmi často jsme na sportovištích svědky nepřijatelného chování mladých sportovců. To je signálem, že fyzické předpoklady „předběhly“ psychickou vyspělost a jedinec není připraven na takovou úroveň soutěže. Jim Loehr doporučuje rodičům. „ Zapomeňte na sport. Vysvětlete dětem, že pokračovat mohou jen pokud změní své chování, vyhnete se tím mnohým problémům v budoucnosti“.

Houževnatost (Mental Toughness)

Úspěšní sportovci, chtějí li se měřit s ostatními, musí mít sebevědomí na vysoké úrovni, měli by se cítit dobře, v situaci soutěže a vyhrocených stavů. Někteří z nich přiznávají, že hnacím motorem občas také bývá strach z neúspěchu, ti vyjímeční však hluboko uvnitř věří, že jsou dobří a lepší než ostatní.

Pozitivní přístup (Positiv Attitude)

Je často nazýván hnacím motorem úspěchu. Tenista, který prohrává 0:2 na sety a ví, že musí vyhrát 3 následující sady si nemůže připouštět černé myšlenky. Je mnoho příkladů z jiných sportů individuálních i kolektivních, kdy dojde k senzačnímu obratu již ztraceného zápasu. Bez silné víry v dobrý konec toho nelze dosáhnout.

Realizmus (Realism).

Sportovec by měl být na jedné straně silně přesvědčený o svých schopnostech, na druhé straně by neměl ztrácet půdu pod nohama a být si také vědom svých slabin. I ti nejlepší mají stále co zlepšovat, jinak mají pramalou naději udržet se po delší dobu na vrcholu. Jim Loehr podotýká „ i velmi nadaného sportovce často zničí jeho sobectví, hněvivost, nebo náladovost“.

Soustředění (Focus)

Velmi brzy mohou rodiče a trenéři pozorovat u některých dětí schopnost nerozptylovat se okolím při soutěži. Ti nadaní jsou úplně pohlceni činností a dokáží udržet pozornost velmi dlouho. Sledujte jejich oči. Nepozorují diváky, nehledají kamarády ani se nesnaží nalézt kde jsou jejich rodiče. Zda jde o „bohem“ nadělenou, nebo částečně naučenou vlastnost není zcela jisté. Ten, kdo je roztěkaný a není schopen se koncentrovat, nemůže dosáhnout dobrých výsledků.

Úsilí (Effort)

Útočník ve fotbale, který se pohybem nabízí spoluhráči, absolvuje během utkání mnoho „zbytečných“ sprintů i když ví, že přihrávka jeho směrem půjde jen občas. Hráči volejbalu musí v zápase mnohokrát vyskočit na blok a s plným nasazením vykrývat prostor, kterým míč nakonec neletí. Hovoříme zde o úsilí.

Vyjímeční sportovci jsou zvyklí pracovat tvrdě v tréninku i při soutěži. Tiger Woods po svém prvním vítězství v golfovém Masters namísto oslav kompletně změnil svůj švih a věnoval tomu stovky hodin tréninku. Michael Jordan, legendární basketbalista, byl zvyklý před každým utkáním hodinu „pilovat“ střelbu na koš. Úspěch, aplaus diváků, lukrativní smlouvy to je jen „třešnička na dortu“ a ocenění tvrdé práce.

Stálost (Persistence)

I v době, kdy se nic nedaří, dobří sportovci „dělají svou práci“. Věří svým schopnostem, své vůli znovu se vrátit na výsluní. Vědí, že chyby se mohou stát a oni se pozitivně zaměřují na to jak se přizpůsobit situaci.

Soutěživost (Competitivness)

Soutěživí jedinci chtějí hrát tak dlouho, dokud nevyhrají.„ Tito lidé milují hru a nenávidí porážky. Mají bojovnou povahu a vyhledávají soutěž“ říká Nick Bollettiery známý tenisový trenér a vzpomíná zejména na Johna McEnroe.

Jsou emoční vlastnosti vrozené, nebo naučené?
Jim Loehr míní, že jde o kombinaci zděděných a naučených charakteristik. Uvádí příklad Andreho Agassiho. „ U něho byly schopnosti, jako jsou elán, soustředění, sebedůvěra patrné již v raném dětství. Nebylo nutné dělat nic na podporu těchto kvalit, zkrátka byly tam již od začátku.“

Některé děti mají v sobě přirozený entuziasmus pro pohybové aktivity, stačí však pár negativních zkušeností a vše může být ztraceno. Je velmi důležité, aby mladí sportovci vyrůstali v prostředí, které je „motivující“, nebyl na ně vytvářen silný tlak příliš brzo. Dobří trenéři mládeže dokáží vytvořit prostředí, v němž dochází k přirozenému rozvoji psychických i fyzických schopností.

sportovní talent
publikováno: 07.09.2010   napsal/a: Mgr. Jan Taussig