Rozhovor s Novakem Djokovičem
Srbský mladík NOVAK DJOKOVIČ je senzací sezony. Ve světovém žebříčku je na 6. místě, ale v sezoně okusil i pátou příčku. Podle odborníků má z talentů, jako je Murray, Gasquet, Monfils či Berdych právě on nejblíž zatím k nedotknutelné dvojici Federer-Nadal v čele světového tenisu. Sám Djokovič se netají tím, že by se rád brzo stal světovou dvojkou.
Do Paříže jste přijel s tím, že finálová dvojice nemusí být předem daná. Proč jste to v rozhovorech říkal?
„A proč by proti sobě zase museli hrát Nadal s Federerem?“
A proč ne?
„Nic nemůže trvat věčně.“
Jenže oni mají před ostatními na první pohled výrazný náskok.
„Je jasné, že přijeli do Paříže jako největší favorité. Vyhrávají devadesát procent turnajů, ve kterých hrají. Panuje mezi nimi obrovská rivalita, pro všechny je Paříž soubojem Federera s Nadalem. O. K., to beru, před tím nejde strčit hlavu do písku.“
V březnu v Miami jste Nadala porazil. Co vám ten zápas dal?
„Když už nic jiného, tak sebedůvěru. A pocit, že to, co dělám, nedělám špatně.“
Vaše bilance s oběma velikány je záporná. Jak moc vám to vadí?
„Proč by to mělo vadit? Každý nějak začíná. Oni dva jsou zatím nejlepšími hráči na světě, ale za nimi je smečka, taková malá skupina hráčů, kteří s tím můžou něco udělat. Překvapit a změnit poměry. Zatopit jim.“
Každý turnaj, kde hrají Federer a Nadal, znamená, že zbytek světa je ve stínu. Vadí vám, že všechnu smetanu slíznou tihle dva?
„Když jsou nejlepší, a to zatím jsou, tak je to normální. Mně nějaká sláva nemotivuje. Když jdu na kurt, tak ne proto, aby mě fotografovali a abych dával rozhovory. Když jdu hrát, tak mám v hlavě jediné - soupeře porazit, nedat mu šanci.“
Hrát skvělý tenis, ne?
„Ne. To nemusí být jedno a totéž. Pro mě ta rovnice neplatí. Můžu hrát nádherně, diváci se můžou tetelit blahem, jak ten Djokovič krásně hraje, a stejně můžu prohrát. Jdu na kurt, abych vyhrál a ne abych se předváděl.“
Používáte i nějaké psychologické triky? Snažíte se soupeře něčím rozhodit?
„To snad ne. Proč se ptáte?“
V prvním kole v Paříži jste před podáním poklepal míčkem o zem patnáctkrát, jak potom prozradil televizní záznam. To je nějaká finta?
„No jo, o tom jsem slyšel.“
Hrajete soupeři na nervy?
„Ale ne. Ten míček měl divný odskok, nic víc v tom není. Zdálo se mi, že se odráží na stranu, tak jsem se chtěl ujistit. Na antuce to míčky občas dělají. Fakt. Žádná finta. Jsem prostě maximálně soustředěný na servis, který je mojí největší zbraní. V tu chvíli si neuvědomuju, jestli míčkem o zem poklepu jednou nebo stokrát. Já si na to dám v budoucnu pozor, slibuji.“
A máte nějaký speciální způsob, jak tím míčkem o zem poklepáváte?
„Ne, prostě s ním párkrát, někdy i patnáctkrát, jak říkáte, poklepu o zem.“
Co jste říkal nedávnému vítězství Federera nad antukovým specialistou Nadalem v Hamburku?
(úsměv) „No, vlilo nám to všem naději do žil, řekl bych. Ten výsledek byl pozitivní nejen pro Federera, ale i pro nás ostatní. Co to udělalo s Nadalem, netuším.“
Co říkáte vlastním výsledkům v posledních dvanácti měsících a postupu ze sedmé desítky až na přední pozice?
„Nečekal jsem, že to přijde tak brzy. To musím upřímně přiznat. Jen jsem zíral, jak se mi daří.“
Jaké byly vaše cíle?
„No, před začátkem sezony jsem pokukoval po první desítce. Najednou jsem byl pátý. Hodně pro mě znamenalo Miami, vítězství nad Nadalem a to, že jsem ten turnaj vyhrál.“
Jak se vaše plány po Miami změnily?
„Po Miami jsem získal pořádnou porci sebedůvěry. Najednou jsem viděl, že můžu porazit hráče z absolutní špičky, jednoho ze dvou nejlepších. To je ohromná dávka sebevědomí.“
Na antuce si věříte. Co ostatní povrchy?
„Já se musím znovu vrátit k Miami. Prostě po tomhle turnaji jsem si uvědomil, že můžu hrát super tenis na všech površích.“
Hodně jste si pochvaloval výhru na antuce v Estorilu.
„Ta mě nakopla před Hamburkem, Římem a Paříží. Po zmíněném turnaji v Miami jsem toho na antuce moc nenahrál ani nenatrénoval, byl jsem taky unavený, bez štávy. Do toho pak ještě přišel Davis Cup.“
Čeho chcete v téhle sezoně dosáhnout?
„Nedostanete ze mě víc než jedno - Šanghaj a finále Masters. Chci si tam na konci sezony zahrát ve společnosti těch nejlepších. Myslím, že to není utopie.“
Opravdu víc neprozradíte?
„Nemá cenu zabíhat do podrobností. Každý vám řekne, že nejdůležitější je soupeř na protější straně kurtu a probíhající výměna. Nějaké plány a výhledy do budoucna… To vám jen zamotá hlavu, takovéhle řeči. Nesmím se nechat rozptylovat. Je mi teprve dvacet, sbírám zkušenosti, učím se. “
A co pozice světové dvojky? Říká se, že Nadalovo místo je vaším cílem.
„Může být.“
Víc k tomu neřeknete?
„Nedávno mě porazil, ale byl jsem spokojený se svojí hrou. Opravdu. V Římě jsem se chtěl dostat do semifinále. Nepovedlo se, stejně jako pak v Hamburku, kde jsem prohrál s Moyou, ale deprese z toho nemám. S antukovou sezonou jsem zatím spokojený.“
„Je jasné, že přijeli do Paříže jako největší favorité. Vyhrávají devadesát procent turnajů, ve kterých hrají. Panuje mezi nimi obrovská rivalita, pro všechny je Paříž soubojem Federera s Nadalem. O. K., to beru, před tím nejde strčit hlavu do písku.“
V březnu v Miami jste Nadala porazil. Co vám ten zápas dal?
„Když už nic jiného, tak sebedůvěru. A pocit, že to, co dělám, nedělám špatně.“
Vaše bilance s oběma velikány je záporná. Jak moc vám to vadí?
„Proč by to mělo vadit? Každý nějak začíná. Oni dva jsou zatím nejlepšími hráči na světě, ale za nimi je smečka, taková malá skupina hráčů, kteří s tím můžou něco udělat. Překvapit a změnit poměry. Zatopit jim.“
Každý turnaj, kde hrají Federer a Nadal, znamená, že zbytek světa je ve stínu. Vadí vám, že všechnu smetanu slíznou tihle dva?
„Když jsou nejlepší, a to zatím jsou, tak je to normální. Mně nějaká sláva nemotivuje. Když jdu na kurt, tak ne proto, aby mě fotografovali a abych dával rozhovory. Když jdu hrát, tak mám v hlavě jediné - soupeře porazit, nedat mu šanci.“
Hrát skvělý tenis, ne?
„Ne. To nemusí být jedno a totéž. Pro mě ta rovnice neplatí. Můžu hrát nádherně, diváci se můžou tetelit blahem, jak ten Djokovič krásně hraje, a stejně můžu prohrát. Jdu na kurt, abych vyhrál a ne abych se předváděl.“
Používáte i nějaké psychologické triky? Snažíte se soupeře něčím rozhodit?
„To snad ne. Proč se ptáte?“
V prvním kole v Paříži jste před podáním poklepal míčkem o zem patnáctkrát, jak potom prozradil televizní záznam. To je nějaká finta?
„No jo, o tom jsem slyšel.“
Hrajete soupeři na nervy?
„Ale ne. Ten míček měl divný odskok, nic víc v tom není. Zdálo se mi, že se odráží na stranu, tak jsem se chtěl ujistit. Na antuce to míčky občas dělají. Fakt. Žádná finta. Jsem prostě maximálně soustředěný na servis, který je mojí největší zbraní. V tu chvíli si neuvědomuju, jestli míčkem o zem poklepu jednou nebo stokrát. Já si na to dám v budoucnu pozor, slibuji.“
A máte nějaký speciální způsob, jak tím míčkem o zem poklepáváte?
„Ne, prostě s ním párkrát, někdy i patnáctkrát, jak říkáte, poklepu o zem.“
Co jste říkal nedávnému vítězství Federera nad antukovým specialistou Nadalem v Hamburku?
(úsměv) „No, vlilo nám to všem naději do žil, řekl bych. Ten výsledek byl pozitivní nejen pro Federera, ale i pro nás ostatní. Co to udělalo s Nadalem, netuším.“
Co říkáte vlastním výsledkům v posledních dvanácti měsících a postupu ze sedmé desítky až na přední pozice?
„Nečekal jsem, že to přijde tak brzy. To musím upřímně přiznat. Jen jsem zíral, jak se mi daří.“
Jaké byly vaše cíle?
„No, před začátkem sezony jsem pokukoval po první desítce. Najednou jsem byl pátý. Hodně pro mě znamenalo Miami, vítězství nad Nadalem a to, že jsem ten turnaj vyhrál.“
Jak se vaše plány po Miami změnily?
„Po Miami jsem získal pořádnou porci sebedůvěry. Najednou jsem viděl, že můžu porazit hráče z absolutní špičky, jednoho ze dvou nejlepších. To je ohromná dávka sebevědomí.“
Na antuce si věříte. Co ostatní povrchy?
„Já se musím znovu vrátit k Miami. Prostě po tomhle turnaji jsem si uvědomil, že můžu hrát super tenis na všech površích.“
Hodně jste si pochvaloval výhru na antuce v Estorilu.
„Ta mě nakopla před Hamburkem, Římem a Paříží. Po zmíněném turnaji v Miami jsem toho na antuce moc nenahrál ani nenatrénoval, byl jsem taky unavený, bez štávy. Do toho pak ještě přišel Davis Cup.“
Čeho chcete v téhle sezoně dosáhnout?
„Nedostanete ze mě víc než jedno - Šanghaj a finále Masters. Chci si tam na konci sezony zahrát ve společnosti těch nejlepších. Myslím, že to není utopie.“
Opravdu víc neprozradíte?
„Nemá cenu zabíhat do podrobností. Každý vám řekne, že nejdůležitější je soupeř na protější straně kurtu a probíhající výměna. Nějaké plány a výhledy do budoucna… To vám jen zamotá hlavu, takovéhle řeči. Nesmím se nechat rozptylovat. Je mi teprve dvacet, sbírám zkušenosti, učím se. “
A co pozice světové dvojky? Říká se, že Nadalovo místo je vaším cílem.
„Může být.“
Víc k tomu neřeknete?
„Nedávno mě porazil, ale byl jsem spokojený se svojí hrou. Opravdu. V Římě jsem se chtěl dostat do semifinále. Nepovedlo se, stejně jako pak v Hamburku, kde jsem prohrál s Moyou, ale deprese z toho nemám. S antukovou sezonou jsem zatím spokojený.“
Pozn.: Rozhovor byl publikován v deníku Sport
