Peking olympijský (2)
Olympijská vesnice v severní části Pekingu, v níž se nachází většina z jedenácti nových, dvanácti renovovaných a osmi provizorních sportovišť, je již víceméně připravena. Ostatní stavby jsou rovněž v závěrečné fázi výstavby.
Budovy mezi Pekinčany vyvolaly bouřlivou diskusi. Podle kritiků jsou příliš avantgardní a módní, narušují kontinuitu stavebního vývoje města a s tradiční čínskou architekturou nemají nic společného. Faktem je, že objekty nových sportovišť se vyznačují odvážným a neotřelým designem. Jsou v nich použity ty nejsoučasnější technologie se zvláštním důrazem na ekologii projektů. Vodu v bazénech ohřívá solární energie, dešťová a odpadní voda jsou jímány a recyklovány, přednost se dává přirozené ventilaci, pro podzemní parkoviště jsou nezřídka využita optická vlákna přivádějící pod povrch denní světlo.
Ptačí hnízdo.
Největší pozornost poutají především dvě sportoviště – Národní olympijský stadion a Národní centrum vodních sportů. Pro oba objekty, i přes rozporné hodnocení odborné i laické veřejnosti, zdomácněly přezdívky – Ptačí hnízdo a Vodní kostka. Zřejmě je už obyvatelé města přijali za své.
Zahajovací ceremoniál se uskuteční na Národním stadionu neboli Ptačím hnízdě. Budovu navrhla špičková švýcarská architektonická kancelář Herzog & de Meuron, která je známá např. revitalizací londýnské galerie Tate Modern. Na první pohled vzdušná budova ve tvaru misky stojící na červeném podstavci je jakoby spletena z 36 kilometrů ocelových prutů a připomíná z větviček a stébel spletené ptačí hnízdo. Konstrukce je zastřešena průhlednou plastovou fólií. Stadion dimenzovaný na 91 tisíc diváků, bude během olympijských her sloužit pro zahajovací a závěrečný ceremoniál, nejdůležitější fotbalová utkání a atletické soutěže. Přirovnání k ptačímu hnízdu použili poprvé samotní architekti při prezentaci návrhu, před výběrovou komisí. Ptačí hnízda, především polévka z hnízda jednoho druhu rorýse, jsou zároveň velmi vzácnou, drahou a jak věří Číňané, také zdravou čínskou delikatesou. Možná i tato asociace pomohla Ptačímu hnízdu před čínskou porotou zvítězit.
Vodní kostka.
Pozornost poutá také nedaleký jednoduchý modrý hranol Národního centra pro vodní sporty. Bublinová struktura povrchu stavby neodbytně vyvolává představu obrovské kostky modravé vody. Stadion se rozkládá na ploše pěti hektarů a má kapacitu 17 tisíc míst. Budou se tu konat soutěže v plavání, synchronizovaném plavání a skocích do vody. Sportoviště bylo jako jediné z olympijských objektů postaveno ze sponzorských darů krajanů žijících v Hong Kongu, v Macau a na Tchaj-wanu. K dalším čerstvě dokončeným stavbám patří třeba velodrom Lao-šan, Národní stadion sálových sportů, který bude hostit soutěže ve sportovní gymnastice, skocích na trampolíně a závěrečnou část turnaje v házené, Olympijská basketbalová hala, Hala Čínské zemědělské univerzity, kde proběhnou zápasnické soutěže a také paralympijský volejbalový turnaj, nebo Hala Pekingské univerzity postavená pro olympijský i paralympijský turnaj ve stolním tenisu.
Peking mění svou tvář.
Nově vybudovaná sportoviště jsou však jen zlomkem změn, které v souvislosti s blížící se olympiádou Peking zažívá. Největší finanční injekci bylo třeba naordinovat městské infrastruktuře a nedostačujícímu dopravnímu systému. Cesta z mezinárodního pekingského letiště do centra je zatím jen výjimečně něčím jiným než dvouhodinovým utrpením. Zvláště od roku 2006, kdy byly z ekologických důvodů z Pekingu vykázány motocykly, ale přibyl další milion aut, jsou pro město typické neustálé dopravní zácpy. Jeden český sportovec řekl, že doprava po celém městě mu připomíná pražskou jižní spojku v době špičky. V taxíku je navíc horko nebo naopak zima a míchají se tu pachy česneku, cigaret a špinavých ponožek. Zástupci Mezinárodního olympijského výboru byli sice takové cesty z letiště patrně ušetřeni, přesto se nedávno od této instituce dostalo Pekingu důrazné varování: „Sportovci musí být schopni se dostat z olympijské vesnice na každé sportoviště nejpozději do třiceti minut!“ A tak se v Pekingu buduje a modernizuje síť komunikací a veřejné dopravy. Bylo už postaveno na 300 km nových silnic a zmodernizována byla flotila 18 tisíc rozhrkaných, neklimatizovaných městských autobusů. Nejstarší trasy metra procházejí významnou rekonstrukcí, tři linky byly rozšířeny celkem asi o 100 km. Na ně má nově navazovat řada autobusů do všech koutů Pekingu.
Zdroj: Tereza Martincová, Země Světa
