Jaké máme šance v baráži proti Švýcarsku?

Nadcházející utkání našeho Davis cupového týmu o udržení v elitní skupině mě přimělo k úvaze, jaké jsou šance našich hráčů porazit družstvo s Federerem ve svých řadách. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že je to svátek vidět v Praze nejlepšího hráče současnosti. Že si to tenisová veřejnost myslí také, svědčí vyprodané hlediště Sazka Arény. „Plný dům“ na Davis cup snad byl naposledy při finále s Itálií v roce 1980. O atmosféru tedy bude postaráno.

Švýcarský tým, to není Federer a „nikdo“, ale velmi solidní hráč Wawrinka na druhém místě. Naši hráči budou proti němu nastupovat pod tlakem „povinného“ vítězství a Wawrinka naopak s klidem, že může překvapit a s téměř jistým bodem Federera v zádech. Jeho poslední výborné výkony na US Open ho pasují na hráče srovnatelných kvalit s našimi. Podle statistiky vzájemných utkání oba naši hráči proti němu nastoupili shodně jednou, Štěpánek má aktivní a Berdych naopak pasivní bilanci.

Šance na body proti světové jedničce jsou jen nepatrné. Náš tým dlouho spekuloval o tom, jaký zvolit povrch. Vše nasvědčovalo pomalé antuce. Po posledních neúspěšných pokusech na tomto povrchu nakonec padlo rozhodnutí na rychlý koberec. Federer má koneckonců lepší výsledky na jakémkoliv povrchu než oba naši hráči, tak jaképak spekulace. Důležitější bude, jak se s povrchem srovnají naši hráči a jak bude vyhovovat Wawrinkovi.

V Davis cupu na rozdíl od individuálních turnajů jsou ve hře některé odlišnosti. Domácí prostředí může vytvořit velmi bouřlivou atmosféru, která může částečně nalomit Federerovu suverenitu. Většinou je zvyklý na neutrální prostředí. Další nezvyklý moment je přítomnost kapitána na dvorci. Tak vyhraněná osobnost jako Federer si jen stěží nechá do hry mluvit. To může hrát roli při nepříznivém stavu (pokud k němu dojde). I když je Federer mimořádně psychicky odolný tenista, tak tlak v týmových soutěžích je ještě větší, než v turnajích. O tom by mohl vyprávět I.Lendl, který jako první hráč žebříčku ATP nezvládl roli favorita proti Paraquai i proti Francii.

Samostatnou kategorií je čtyřhra. Ta vyrovnaná utkání rozhoduje a bude tomu tak s největší pravděpodobností i v Praze. Sázet na jistý bod či určovat favorita v týmových soutěžích nelze. Žebříčkové postavení nehraje významnou roli, debloví specialisté s výjimkou bratrů Bryanů obvykle selhávají. Důvod je prostý,dobří hráči se soustřeďují na dvouhru a čtyřhra je pro ně jen doplňkovou disciplínou. Když je to nutné dokazují v důležitých zápasech, že čtyřhru také umí. Není to tak dlouho, co nás o tom přesvědčil v Davis cupu Južnyj toho času s deblovým žebříčkem okolo 350. místa a byl jednoznačně nejlepší hráč na dvorci.

Česká republika a před tím Československo jsou z dlouhodobého hlediska v Poháru o salátovou mísu velice úspěšné. Na druhou stranu je nutno podotknout, že vždy když, zavítal na naše území první hráč světového žebříčku, obvykle odvezl dva až tři cenné body. Vzpomínám na dva hráče se shodnými iniciálami BB, Boris Becker a Bjorn Borg. Zda li tomu tak bude i v tomto případě uvidíme v neděli.