Dvoje peníze ve sportu

Penězovod do profesionálního sportu zdá se nevysychá ani při celosvětové finanční krizi. Sportovní hvězdy jsou stále přeplácené, není to tak dávno, co hráč basebalu Dustin Pedrola podepsal šestiletý kontrakt s týmem Red Sox do roku 2014, zajišťující mu příjem 40 mil. USD.

Jak sám při podpisu smlouvy prohlásil "Jsem nesmírně šťastný a budu hájit barvy tohoto klubu co nejdéle". No ani se jeho loajalitě nedivím. V současnosti nejbohatší fotbalový klub Manchester City předložil Realu Madrid za brankáře Ikara Casilliase astronomickou sumu 129 miliónů Liber. 129 mil. Liber?

Kdy se tato spirála zaství, nikdo netuší. Nechci, aby moje lamentování vyznělo špatně. Kdybych byl profesionálním sportovcem, také bych neodmítl nabízený kontrakt, navíc za činnost,která mě baví a dostal bych se v ní na vrchol. Sportovci a jejich manažeři využívají jen to, co je jim nabízeno.

Zakopaný pes bude někde jinde. Někdo přece stanovuje pravidla toku peněz, může ovlivňovat jeho směřování. Zatím se však zdá, že mezera mezi výkonnostním, poloamatérským ale hlavně mládežnickým sportem a špičkovým profesionáním se stále zvětšuje.

Nechápu, proč by část z astronomických kontraktů nemohla směřovat na rozvoj například mládežnického sportu. Další zpráva, která mě nadzvedla z křesla v minulých dnech je z našich luhů a hájů. Státní pokladna přisypala něco přes 120 miliónů korun na podporu MS v lyžování v Liberci. Celková částka za tuto akci přesáne 2 miliardy korun, přičemž z veřejných peněz to má být něco okolo 1,5 miliardy.

To vše je prosím do areálu, kde není a nebude kromě pár dnů mistrovství sníh. Následné využití vesteckých tratí je tedy více než sporné. Jsme opravdu tak bohatá země, která má dostatek sportovišť a cyklostezek pro děti a amatérské sportovce?

Nevíme už, co s penězi, že můžeme podporovat podobné akce? Nemám nic proti vrcholným sportovním akcím, pokud si ale nedokáží zajistit dostatek peněz z reklamy a televizních práv a natahují ruku ke státnímu rozpočtu, těžko si dokážu zdůvodnit jejich existenci.