Dopují snad všichni?
Tak některým věcem už nerozumím. Profesionální peloton je tak prošpikovaný dopingem, že už stačí jen úmysl závodníka dopovat a dostane „flastr“.
Případ se týká odsouzení Ivana Bassa za to, že chtěl dopovat před loňským Tour de France a pak nakonec nejel. Měl opravdu smůlu, protože v pelotonu byli nejspíš „čistí“ jen mechanici. Má vůbec smysl bojovat proti dopingu, když se ve sportu točí tolik peněz?
Celý ten cirkus mi připomíná pejska, který si honí ocásek, občas se maličko dotkne, ale nikdy ho nedohoní. Dopingoví komisaři jsou ti slabší, chudší a pomalejší a občas dostihnou nějakého nešťastníka u kterého něco selhalo.
Na druhé straně se musím zastat sportovců. Laická veřejnost si často myslí, že sportovec v klidu spolkne nějakou zázračnou pilulku a výkony přicházejí samy od sebe.
Na druhé straně se musím zastat sportovců. Laická veřejnost si často myslí, že sportovec v klidu spolkne nějakou zázračnou pilulku a výkony přicházejí samy od sebe.
Po dopingu obvykle sahají jedinci, kteří se přirozenou cestou dostali na svůj vrchol a hledají další cesty jak se posunout dále. Je li to všeobecný trend a sportovci to většinou jeden o druhém tuší, využívají všech dostupných možností a doping je jen částí z nich.
Smutnou realitou dnešního profesionálního sportu je hon médií na hříšníky.
Smutnou realitou dnešního profesionálního sportu je hon médií na hříšníky.
To je hotové pošušňáníčko pro všelijaké ty Blesky, Aha a jim podobné, když se dopídí k informaci, že někdo je „podezřelý“. Dnes stačí jen zmínka o nedovolených prostředcích v souvislosti se známým sportovcem a strhne se hotové peklo. Veřejné mínění ho okamžitě postaví na pranýř, všichni hospodští strýcové jsou hned přesvědčeni, že kdyby dopovali jako on, tak by byli taky tak dobří.
Kdo někdy viděl seznam nedovolených preparátů, ví, že připomíná malý telefonní seznam a soustavně bobtná.
Představte si situaci, kdy sportovec je v dlouhodobé přípravě na významnou akci a těsně před začátkem dostane obyčejnou rýmu.
Kdo někdy viděl seznam nedovolených preparátů, ví, že připomíná malý telefonní seznam a soustavně bobtná.
Představte si situaci, kdy sportovec je v dlouhodobé přípravě na významnou akci a těsně před začátkem dostane obyčejnou rýmu.
Podíváte li se na složení všech účinných léků na toto banální onemocnění, ve většině těch účinných naleznete něco zakázaného. Slavní a bohatí většinou za sebou mají týmy a laboratoře, ale ti „chudší“ musí balancovat ve spleti zákazů.
V paměti mám tři roky starý případ tenisty Bohdana Ulihracha. Ten byl nemilosrdně odsouzen za mírné zvýšení hladiny nandrolonu a později omilostněn za trapný omyl firmy vyrábějící energetické tyčinky na stejné výrobní lince jako přípravky s nandrolonem. Dva roky života, odsouzení veřejnosti, vláčení tiskem mu už nikdo nevrátí.
Tak bych mohl pokračovat. Kategorické závěry se dělají snadno, ale měli bychom mít na paměti, že ve sportu budou vždy podvodníci, kteří promyšleně a dlouhodobě podvádějí na jedné lodi s těmi, kdo do toho spanou víceméně náhodně.
V paměti mám tři roky starý případ tenisty Bohdana Ulihracha. Ten byl nemilosrdně odsouzen za mírné zvýšení hladiny nandrolonu a později omilostněn za trapný omyl firmy vyrábějící energetické tyčinky na stejné výrobní lince jako přípravky s nandrolonem. Dva roky života, odsouzení veřejnosti, vláčení tiskem mu už nikdo nevrátí.
Tak bych mohl pokračovat. Kategorické závěry se dělají snadno, ale měli bychom mít na paměti, že ve sportu budou vždy podvodníci, kteří promyšleně a dlouhodobě podvádějí na jedné lodi s těmi, kdo do toho spanou víceméně náhodně.
