Frištenského položil na lopatky jen málokdo

Praha - Slavný zápasník Gustav Frištenský byl opravdu mimořádný zjev: muž svalnatý, statný a pohledný a v aréně v nesčetných soubojích borec téměř neporazitelný. Ve formě se navíc udržel neuvěřitelně dlouho. Vždyť ještě v padesátce dokázal položit na lopatky všechny soupeře. Ne nadarmo se vžilo přirovnání "je silný a mrštný jako Frištenský". Sportovec tělem i duší byl i příkladným občanem a podle vzpomínek příbuzných "dobrák od kosti". Od jeho smrti uplyne 6. dubna půlstoletí.
Za Frištenského panování, což zahrnuje dlouhé období prvních tří dekád 20. století, se zápasnické "matche" těšily obrovské popularitě. Pod širým nebem sledovaly souboje tisíce lidí a třeba v karlínském Varieté obdivovali Frištenského umění mimo jiné básník Guillaume Apollinaire či sochař Auguste Rodin. Komentáře v novinách barvitě líčily klání "krásných těl s nádherně vymodelovanými svaly" a podrobně referovaly o tom, jak zdatně si Frištenský - "náš miláček, náš urostlý Říman se širokými rameny, býčí šíjí a pevným pohledem" - vedl.
Muži Frištenského obdivovali, pro ženy se 186 centimetrů vysoký a 94 kilogramů vážící silák stal idolem mužné krásy. Přitom rodák z osady Kamhajek u Kolína (18. května 1879) byl prý neduživé dítě. Tvrdá práce na poli jej ale brzy zocelila a ve dvanácti už hravě zvedal půlmetrákové pytle. Mladý Gustav se učil kovářem, ale nakonec skončil u řezničiny. Především se však věnoval vzpírání a později v Brně řeckořímskému zápasu.
Frištenský zápasil napřed v těžkoatletickém klubu Hellas a postupoval rychle po žebříčku amatérů. V roce 1900 poprvé triumfoval v Praze, v roce 1901 se stal mistrem Moravy a o rok později mistrem Rakouska-Uherska. Prvního sportovního vrcholu se dočkal ve 24 letech: v Rotterdamu v konkurenci 112 siláků získal v červnu 1903 překvapivě titul mistra Evropy. Německé noviny tehdy napsaly, že porážel jednoho za druhým lví silou.
"Rváča v domě nechcou," dozvěděl se pak od řeznických mistrů Frištenský po návratu do Brna. A tak se - vlastně z nouze - po půl roce nezaměstnanosti stal profesionálem. Asi nelitoval. Vypracovaný chlapík v zápasnickém trikotu s nakrouceným knírem a metály na prsou se brzy skvěl na plakátech a titulních stranách novin mnoha zemí čtyř kontinentů. Na amatérské žíněnce nepoznal ve dvou tisících zápasech porážku a v dalších osmi tisícovkách, co následovaly u profesionálů, nevyhrál jen několikrát.
Rychlý a mrštný český borec dokázal dokonale přečíst silné a slabé stránky soupeře a pak nečekaným chvatem zaútočit. Touto taktikou pokládal všechny na lopatky. V říjnu 1913 odplul Frištenský poprvé na turné do Spojených států. V Chicagu porazil kromě řady jiných též nejlepšího amerického zápasníka Americuse, který byl podle tamního tisku "dítětem v rukou neznámého cizince...". Nakonec ale utrpěl v USA v posledním střetnutí koncem února 1914 nečekanou porážku s Charlesem Cutlerem.
Na domácí scéně Frištenskému zdatně konkuroval Josef Šmejkal, když ze čtyř zápasů měli vyrovnanou bilanci. Těch několik zdokumentovaných proher však bylo jen "kapkou v moři" vítězství. Asi největší Frištenského triumf přišel v roce 1929 v pražské Lucerně při profesionálním mistrovství Evropy: 24 zápasníků těžké váhy tu zápolilo od poloviny března do začátku května a téměř padesátiletý Čech výhrou završil skvělou kariéru.
Zápasit ale nepřestal ani v dalších letech, udržoval se v kondici, nekouřil, nepil a exhibičně vystupoval skoro do sedmdesátky. S manželkou Miroslavou žil Frištenský v Litovli a hodně energie věnoval, dokud mu ho Němci nezabrali, hospodaření na svém statku v obci Lužice u Šternberka. Za války se aktivně angažoval v odboji a poznal i protektorátní kriminál.
Od komunistů, s nimiž společnou řeč nenašel, dostal bezdětný Frištenský malý důchod až v roce 1954, do té doby žil prakticky bez pravidelného příjmu. Slavný český zápasník zemřel v Litovli 6. dubna 1957. Pár měsíců před tím byl oceněn tehdejším čestným titulem "Zasloužilý mistr sportu". Trochu pozdě. V roce 1966 obsadil Gustav Frištenský 7. místo v anketě českých sportovních novinářů o nejlepšího českého sportovce všech dob.