Infekce dýchacích cest, Léčba - Zavlažuj nebo zemři!

Infekční nemoci dýchacích cest, aneb malý průvodce jejich příčinami i mechanismů, jakými se jim lidské tělo brání - z pera Ondry Vojtěchovského, lékaře zabývajícího se sportovní medicínou.

 

Léčba - zavlažuj nebo zemři!

Hlavním úkolem léčby v období infekční nemoci je zavlažování. Zvýšenou spotřebu vody vyvolává vlastně všechno – otok zanícených tkání, pocení, ztráty zrychleným dýcháním při urychleném metabolismu, větší produkce hlenu, ale dokonce i chemické procesy nutné k boji s vetřelci se nekompromisně dožadují svého přídělu životadárné tekutiny.

Velmi často dokonce dokážete přímo pocítit, jak se váš stav zhoršuje nebo zlepšuje podle možnosti nebo nemožnosti pít.

Pokud se ptáte kolik, odpovím jednoduše – co nejvíc.

Pokud se ptáte co, začal bych tím co byste neměli. Za nevhodné považuji především obecně velmi propagované nápoje alkoholické. Ještě jsem ochoten akceptovat svařené víno jako „startér“ pro vypocení, ale nápoje s lihovinou nebo dokonce lihovina samotná mě vhodná nepřipadá.

Z hlediska čistě medicínského tvrdím, že alkohol narušuje imunitu na mnoha úrovních a vpadává tedy obráncům do zad. A z pohledu čistě praktického mně nepřijde rozumné sčítat horečnatou kocovinu s rumovou. Mnohé další babské recepty mají naproti tomu velmi zdravý a racionální kořen. Všechny pracují na principu horkého přeslazeného roztoku, jehož blahodárnost jest několikerá:

Na prvním místě je to podpora tvorby hlenu v dýchacích cestách, za kterou stojí jak teplota roztoku, tak i vysoká koncentrace cukru. Proč přesně tak působí nevím, ale i klasické původní sirupy proti kašli fungovaly stejně. A musím říci, že docela dobře. Zvýšení tvorby hlenu zvyšuje přísun protilátek do místa konfliktu, zrychluje odplavení škodlivin a přináší i úlevu, protože přemění dráždivý suchý kašel na odkašlávání.
Efekt takové „meducíny“ můžeme znásobit ještě přídavkem čehosi nasládle trpce hnusného. To cosi může být například odvar z cibule nebo některých bylin, z nichž nejznámější je černý bez nebo lipový květ. Efekt je farmakologicky dobře vysvětlen.
Podrážděním chuťových center nechutným nápojem vyvolá touhu těla se tohoto co nejrychleji zbavit. Impuls se přenese na bloudivý nerv, mimo jiné zodpovědný za část procesu zvracení. Protože je ale v kompetenci bloudivého nervu i sekrece v dýchacích cestách, účinek přeslazeného roztoku se ještě zvýší. Je tady riziko – pokud vám nechutná cibulový nebo lipový čaj stejně jako mě, můžete se pozvracet daleko dříve, než pocítíte úlevu od kašle.

A co česnek?

Nakonec jsem si nechal česnek. Neznám sice nikoho, kdo by si ho byl ochotný rozdrtit do čaje (ale když to jde s cibulí…), ale ve formě česnekové polévky či přímo v syrovém stavu je k léčbě nachlazení využíván velmi často. Mechanizmus účinku česneku může být dvojí.

První by se dal zařadit do skupiny předchozí – cestou podráždění bloudivého nervu. Některé prameny pak dokonce naznačují, že látky v něm obsažené patří mezi velmi silná přírodní antibiotika. A já bych ještě dodal třetí efekt hygienicko-epidemiologický. Intenzivní preventivní léčebná kúra česnekem vám zajistí bezpečný sanitární kordón i v přeplněné tramvaji.

Rekonvalescence

Období zotavení je možná nejprotivnější čas celé nemoci. Když je nám opravdu špatně je všechno jasné. Naším jediným přáním je ležet stočený někde v tichém temném koutku a každého, kdo by nám navrhoval jakýkoliv pohyb jsme připraveni poslat do kteréhokoliv místa začínajícího na pr…, pokud možno s Fischerem, aby se tam dostal s jistotou a opravdu si to užil. Zatímco při rekonvalescenci se pocity střídají jako dubnové počasí.

Co se v tuto dobu děje? Především přichází velký úklid. Veškeré zbytky po bojích, stejně jako zbylí zneškodnění zajatci se musí vysmýčit. Nemělo by vás proto zaskočit, že i když se vám celkově ulevilo, rýma a kašel mohla paradoxně zesílit. Pokud se nevrátily teploty a jiné celkové příznaky, nic se nestalo. Je to jen určitý druh zametání.

Rekonvalescence je ovšem období poměrně vysoké zranitelnosti, protože řady bílých krvinek v bojích silně prořídly a zásoby protilátek se vyčerpaly a teď se teprve doplňují. Zároveň na některých hůře přístupných místech ještě dochází k likvidaci posledních ohnisek odporu. Pokud jsme příliš nedočkaví a začneme tělo předčasně týrat prací jakéhokoliv druhu máme na krku ohrožení dvojího typu.

Buď prořídlými a oslabenými řadami obránců prorazí další vlna útočníků a čeká nás recidiva, vzhledem k panujícímu oslabení většinou s daleko vleklejším průběhem. Nebo se výše uvedená poslední ložiska odporu nepodaří úplně vyčistit a jejich osazenstvo se na dobytém území opevní a usadí natrvalo – vytvoří takzvaný chronický infekční fokus.

Z takového opěrného bodu poté pořádají v každém dalším období oslabení nájezdy do okolí – neustále se vracející reinfekce, velice vyčerpávající organismus. Dokonce i samotné dlouhodobé obléhání takového ložiska obranyschopnost velice zatěžuje a vyčerpává. Nejčastější místo těchto ložisek jsou krční a nosní mandle, ale může ležet i v zánětlivě změněných ledvinách nebo v některých partiích plic.

Toto je poslední článek ze série: Infekční nemoci dýchacích cest. Zde je úvodní článek

Předchozí článek: Je očkování proti chřipce opravdu spásou?

publikováno: 28.07.2015   napsal/a: MUDr. Ondřej Vojtěchovský