Jako Lance Armstrong...

Vtipy v sobě občas skrývají moudro takřka zenové. Nevěříte? Měl bych tu jeden z časů (ne)dávno minulých, kdy mercedes byl v Beskydech stejně vzácný jako počítač a okna v autě se stahovaly kličkou.

Upozorňuji předem všechny útlocitné povahy, které by čirou náhodou zabloudily na tyto stránky, že ten vtip není ani slušný, ani genderově korektní a dokonce nevhodně žertuje o dokonaném trestném činu. Leč bez těchto rekvizit by ani zdaleka nefungoval tak názorně.

Sedí tedy mladý bača na svazích Beskyd a zálibně pozoruje lepou stopařku na silnici pod sebou. Za několik desítek minut jí zastaví mercedes. Stáhne se okénko, stopařka strčí hlavu dovnitř, okénko se přivře, frajer vystoupí z vozu, vykoná na stopařce cosi, co by bylo v této souvislosti možno chápat jako trestný čin, nastoupí, spustí okénko, vystrčí stopařku, zatáhne okénko a odfrčí. „Hmmm, dobrý!“ dumá bača. „Na toho medvěda nemám, ale ty dveře, ty bych si mohl pořídit“...

Pokud chceme mít kolo jako Roman Kreuziger či Lance Armstrong, mějme radost, že máme kolo jako Roman Kreuziger či Lance Armstrong. Pokud chceme trénovat stejně, jako Roman Kreuziger nebo Lance Armstrong, užívejme si, že trénujeme jako Lance Armstrong nebo Roman Kreuziger.

Pokud ale mermomocí chceme kolo jako Roman Kreuziger nebo Lance Armstrong a trénujeme stejně jako Lance Armstrong nebo Roman Kreuziger proto, že jsme přesvědčeni, že budeme jezdit stejně dobře a rychle, je možné, že se i ten bača dočká úspěchu dřív... :-)

Žít a trénovat je třeba za sebe, ne jako někdo jiný, byť sebeslavnější.