Koleno - poruchy a havárie

Každý čtenář už vytušil, že takový komplikovaný a rozvláčný úvod v článku Achilovo koleno, nebyl jen tak pro nic za nic.

Známá Murphyho pravidla říkají, že pravděpodobnost selhání systému je přímo úměrná množství součástek, které se mohou poškodit a pokud se něco může poškodit, tak se to také poškodí, a to v nejméně vhodném pořadí. Pro koleno to platí bez vyjímky, protože se v něm nenalézá část, kterou bychom si nemohli při průměrně vynaloženém úsilí zdevastovat.

Pokud se mezi lidem obecným mluví o bolestech kolena v souvislosti s pohybem, hovoří se o „meniscích a vazech“. Protože hlas lidu je hlas boží, začnu s nimi i já, ačkoliv jak uvidíte, nestojí většinou na začátku bolestí kolen, ale jsou spíš diagnózou výslednou.

Poranění menisků a poranění vazů spolu většinou velmi úzce souvisí. Je to tím, že ačkoliv jsou menisky doslova mezi kladivem a kovadlinou, neděje se jim žádná škoda, pokud na ně kosti z obou stran tlačí rovnoměrně a v postavení, na jaké jsou menisky konstruované. Teprve když některý vaz jako poslední strážce krajních mezí přestane plnit svojí funkci, je nebohý meniskus drcen a trhán.

• Přečtěte si také: Zásoby energie v těle sportovce

Jestliže se jedná o jednorázový vysoce energetický úraz, zároveň se trhají vazy a drtí menisky. Obvykle k tomu dochází kombinací krutu a páčení, například při pádu na lyžích, dopadu z výšky nebo při šlapáku při fotbale.

Častější je proces druhý, plíživý. Na počátku je dlouhodobá nerovnováha svalů místně a funkčně příslušných ke koleni. Pokud je některá svalová skupina ochablá, její protihráč bývá zkrácený a relativně příliš silný. Kloubní plochy na sebe v takovém případě začnou naléhat v nevýhodných úhlech, což vede k místnímu přetížení a poškození kloubní chrupavky. 

Porušení svalové rovnováhy také vede k vyřazení svalů jako pružin a tlumičů, takže koleno daleko častěji využívá své anatomické dorazy - kolenní vazy. Přetížené vazy se protahují a koleno tím získává pohybovou vůli. Některé části menisku, obvykle zadní rohy, jsou pak postupně a systematicky rozžižlávány.  Ani vlastním vazům protažení příliš nesvědčí - protahují se a může dojít až k jejich prasknutí při jinak zanedbatelném úrazu, nebo dokonce samovolně.

• Více článků najdete v rubrice: Zdraví a pohyb

U  drtivé většiny sportovců, kteří se rozhodli vyhledat se svými obtížemi lékaře žádné podobné markantní poškození kloubu nenacházíme. Rentgenový snímek je stejný jako u zdravého kolene, vazy jsou pevné a dokonce ani nejdokonalejší neinvazivní vyšetřovací metoda pro kolena - magnetická rezonance nic špatného nenachází. Kloub na to ovšem nic nedbá a bolí. Protože pacienti a vlastně i lékaři mají rádi choroby jasně pojmenované, vznikla pro tyto stavy svébytná kategorie takzvaných enthezopathií.

Entezopathie jsou záněty svalových úponů, vzniklé dlouhodobým přetížením. Je přitom jedno, jestli se jedná o přetížení absolutní nebo relativní. Například s jednou z nejběžnějších entezopatií – tenisovým loktem – přicházívají jak kopáči pracující se sbíječkou, tak dívenky z kanceláří, pro které je nejmohutnějším pracovním nástrojem myš od počítače (ty druhé dokonce častěji).

Příčinou je dlouhodobé namáhání úponu v nepřirozené poloze. U kolen se k zatížení přičítají ještě všechny nedodělky a nedbalosti, které matička příroda konkrétně na našem vlastním modelu tělesné schránky – „ixovky“ nebo „óčka“ a ploché nohy, ale i vadné držení těla a chybné pohybové stereotypy.
Největší záludností enthezopathií je právě to, že nemají žádné viditelné či hmatatelné znaky.

• Máte doma nového Jágra? Rubrika sportovní talent

To vede jak ze strany netrpělivých sportovců, tak ze strany mnohdy příliš operativně zaměřených chirurgů a ortopedů k podcenění a nedoléčení takových "banalit". Přitom nedoléčená a nedořešená entezopatie se ráda a čím dál častěji vrací a postupně může vést k rozvoji daleko závažnějšího poškození. Slovo nedořešená jsem v předchozí větě použil záměrně - mnohdy je třeba hledat příčinu bolestí jinde než v koleni - v ploché noze, špatné obuvi, vadném držení těla nebo nesprávné technice pohybu.

Nadměrné bodové zatížení vyplývající ze všech dříve uvedených příčin, úraz nebo i vrozená dispozice může poškodit i kloubní chrupavku hlavice a nebo čéšky. Výsledkem jsou takzvané chondropatie – omezené okrsky změklé, poškozené a odumřelé chrupavky. Dlouhodobé přetížení celého kolene pak vede k celkovému postižení všech tkání kolene, k obecně dobře známé artróze.

Artróza je komplexní onemocnění kloubu z dlouhodobého přetížení, ke kterému mohou vést cestičky od všech stavů, popsaných v předchozích odstavcích. Pokud budeme myslet čistě mechanisticky, můžeme si počátek artrózy přirovnat k „vymletí ložiska“ – na počátku je totiž snížení tloušťky kloubní chrupavky a snížení tvorby klobního mazu. Teprve potom dojde díky změnám rozložení zátěže ke zborcení stavby kloubu. Zborcená statika vyvolá místní přetížení a na světě je jeden z mnoha začarovaných kruhů medicíny.