V čem spočívá kouzlo Federera?
Hrubé odhady říkají, že po světě běhá deset miliónů aktivních tenistů, tj. těch, kteří jsou registrováni a hrají na nejrůznější úrovni soutěže, do tohoto počtu se nepočítá masa rekreačních tenistů. Je tedy jasné, že ten, kdo vystoupá na úplný vrchol z takové základny a vydrží tam delší dobu musí mít mimořádné schopnosti.
V tenise v posledních 30 letech byla období nadvlády jedince, střídané obdobím, kdy se na pozici světové jedničky nikdo dlouho neudržel. Posledním dominantním hráčem byl P.Sampras a potom se většina odborníků shodovala v tom, že světová špička je široká a vyrovnaná, tlak mladých hráčů ze spodu tak silný, že se jen těžko najde hráč, který by to ustál déle.
Jak se všichni experti mýlili, dokazuje Federer už čtvrtým rokem. Poprvé jsem ho viděl hrát, když mu bylo 15 a nastoupil proti P.Kralertovi (ten byl však sedmnáctiletý), v poháru juniorů do 18 let Sunshine Cup na Floridě. Petr vyhrál ve třech setech a já si v té době říkal, že by byla ostuda prohrát s klukem o dva roky mladším, ale shluk různých sponzorů a agentů u kurtu napovídal, že tu hraje někdo zajímavý. Na patnáctiletého hrál dobře, ale v té době běhalo po světě jemu podobných více. Přiznám se, že ani mě nijak výrazně nezaujal. Jeho úderová technika byla taková „rozevlátá“, hrál dost riskantně a dopouštěl se mnoha jednoduchých chyb. Kdyby mi nějaký vizionář v té době řekl, tady vidíš budoucí světovou jedničku, moc bych mu nevěřil.
Mimochodem ve stejném věku jsem před pár lety viděl Djokoviče a ten mě zaujal mnohem více.
Ale zpět k Federerovi. Pozdější strmý výkonnostní růst v juniorech a rychlý postup na žebříčku ATP až k současnému prvnímu místu, které obsadil v únoru 2004, svědčí o jeho schopnostech připomínající sněhovou kouli, kdy na sebe „nabaluje kvalitu“, stále se zlepšuje a je ve většině schopností před svými soupeři. Jinak by nebyl schopen dlouhodobě ustát tlak obhajob Grandslamových titulů.
Odborníci analyzují jeho hru ze všech stran a hledají co je na ní tak mimořádného. Většinou se shodnou v těchto věcech.
- Dokonalá úderová technika, bez výraznějších slabin, kterou si dokáže udržet i ve vypjatých stavech.
- Skvělý pohyb spojený s předvídavostí. Schopnost intuitivně vystihnout záměr soupeře.
- Ohromná psychická odolnost ve vypjatých stavech, kdy často volí i neobvyklá a riskantní řešení, která mu však vycházejí.
- Schopnost dlouhodobé koncentrace, zvláště na Grand slamech, které trvají dva týdny, během nichž musí i on překonávat slabší chvilky.
Federer v roce 2006 odehrál 18 turnajů, z toho 14 trvalo týden a 4 Grand Slamy, ty trvají 2 týdny. Celkem tedy strávil na turnajích 22 týdnů a prohrál jen 5krát ve finále a ostatní vyhrál. Mezi tím musel také trénovat a cestovat. Udržet si několik let takovou bilanci je zkrátka mimořádné.
V letošní sezóně si vybral dvakrát slabší chvilku s Caňasem, ale jinak bylo vše při starém. Bývalý DC reprezentant Jirka Hřebec, když vzpomínal na svou hráčskou kariéru, vždy říkal: „Tenisový rok má zhruba 30 týdnů, z toho dva nebo tři vám jde na co sáhnete, pak je podobně dlouhé období, kdybyste nejradši nevylezli z postele a zbytek jsou normální dny.“
Federer má zřejmě trošku jiné poměry, než ostatní hráči. My si jen můžeme přát, aby na něho některý z těch mála černých dnů přišel o tomto víkendu.
Další sportovní blogy naleznete ZDE.
