Superkompenzace V. - Pauza korunuje dílo

Tak, jako by hudba bez pauzy byla jen tupým řevem, byl by trénink bez volného dne očistcem, ne-li přímo peklem.

Teprve volný den činí motiv motivem. O volném dni si tělo má šanci olízat ty rány, na které v průběhu motivu nezbyl čas. Následuje další POZOR!

Pauza je součástí plánu

Pauza nevzniká, jak se mnozí závodníci domnívají, ve chvíli, kdy už vůbec nemůžeme otočit nohou, když se nám na kolo nechce, když venku prší či fouká vítr, když nám třeští makovice po včerejší brutální pařbě nebo když nám žena kolo zakáže. Pauzu začleňujeme do tréninkového procesu stejně promyšleně a uvážlivě, jako kterýkoliv jiný prvek. Kdo nemá vůli podřídit se určitému plánu, nechť od cyklistiky očekává pouhou kratochvíli. Vyšší ambice mu asi přinesou jen zklamání.

Není pauza jako pauza

Tak jako nás životosprávci učí, že odpočinek může být aktivní a pasivní, i „intenzita“ volného dne může bý různá. Zatím co na jedné straně nalézá se volný den typu „totální krovky“, na straně druhé může volný den vypadat jako v kompenzační intenzitě odjetá stovečka s několika zastávkami na žánrové foto krajiny.

• Máte doma nového Jágra? Rubrika sportovní talent

Na čem to závisí?

Především na stavu trénovanosti. Kdo běžně jezdí tréninky do sto dvaceti kilometrů, asi si při stovce moc neodpočine, i kdyby se mu nakrásně podařilo odjet ji celou v kompenzaci. Platí tady jednoduché pravidlo – čím větší je váš roční objem a čím více v daném období trénujete, tím aktivnější byste měli být v den volna.

Intenzita zátěže by ale neměla příliš překračovat kompenzační pásmo. Pokud v kompenzačním pásmu setrvale jet nedokážete, je to známkou toho, že jste k aktivnímu „vyjíždění“ ještě výkonnostně nedospěli a tudíž si můžete udělat volno úplné.

• Víte, jaká je Vaše: Ideální váha

Cykly v cyklech cyklů

Vybavíte si, co znamená slovo fraktál? To jsou ty podivné obrázky, které před osmi či kolika lety (nebo to je ještě déle?) visely před každým stánkem se „suvenýry“ v naší stověžaté matičce. Byl na nich nějaký abstraktní obrazec se zvlášní vlastností. Když jste se zaměřili na nějakou jeho část a začali jste ji zvětšovat, po nějaké době jste zjistili, že vidíte původní, byť trochu pokroucený a pozměněný původní tvar.

Teorie fraktálů matematici nevytvořili proto, aby měli trhovci co prodávat, to je jen odpadní produkt. Matematici se jen pokoušeli svým jazykem popsat a za pomoci zobrazovacích schopností počítačů vykreslit, co už příroda objevila a využívá zřejmě téměř od samotného vzniku života. Totiž trik, při kterém používá stejný osvědčený model pro drobný detail i pro celek. Jasně patrné je to u rostlin. Když se podíváte na strom, zjistíte, že nedeformovaný jedinec má korunu v hrubém obrysu podobnou tvaru listu. Žebroví listu pak svírá se středním „nosníkem“ stejné úhly, jako větve s kmenem stromu.

A jsme zase na začátku

Podobné je to i se způsobem zatěžování při sportovním tréninku. Tak, jako by mělo být patrné cyklické stupňování zátěže střídané s odpočinky na jednotlivých tréninkových dnech, měla by se obdobně měnit zátěž i v rámci vyšších celků mikro, mezo a makrocyklů (česky řečeno týdnů, čtyřtýdnů a přibližně čtvrtletí).
Je totiž jednoznačně prokázáno, že živý organismus daleko lépe snáší cyklickou než monotónní zátěž. Na takový typ zatěžování reaguje mnohonásobně vyšším tréninkovým ziskem a přitom daleko lépe regeneruje poranění při tréninku vznikající. A tak jsme se vlastně v takovém malém cyklu dostali zase na začátek – ke kyvadlu a jámě…

• Mohlo by Vás zajímat: VO₂max – měřítko naší kondice

Rada a opakování závěrem

Pokud berete cyklistiku jako sport, to jest obor, ve kterém chcete soutěžit a zlepšovat se, používejte nejen nohy, ale i hlavu. Uvažujte nejen o tom, kam že se dneska podíváte, jestli už tam budou zralé třešně a co s vámi udělá to pivko po nich. Zvažte také kolik a jak pojedete, jak se takový trénink hodí k tréninku včerejšímu a jak na něj asi navážete zítra. Možná vám to zpočátku bude připadat jako hloupé omezení, možná se při prvních pokusech občas něco nezadaří, ale časem,  budete zírat nejen vy, ale především vaši soupeři!

A co jste se tedy dozvěděli?

Že superkompenzace je nástroj, kterým se tělo pokouší čelit nepříjemným překvapením z přetížení a který sportovci „zneužívají“ ke zvyšování výkonnosti. Že trénink není střelba jemným brokem či práce s velkým kladivem, ale činnost, která má svojí logiku, která se dá plánovat a která by měla mít určitý řád. Nastínil jsem vám tři modelové tréninkové bloky s nepříliš duchaplnými názvy – „schody do nebe“ „obkročák“ a „přeskopec“ a k tomu přidal ještě „teorii pauzy“. A přes teorii cyklického tréninku jsme se zacyklili opět na začátek…

Další články série: 

• Superkompenzace - Jáma a kyvadlo

• Tajemství superkompenzace I.

• Superkompenzace II. - Jedna vlaštovička…

•  Superkompenzace III. - Obkročák

• Superkompenzace IV. - Přes kopec